Virová onemocnění koček II.

Kočičí imunodeficientní virus (FIV) – Kočičí AIDS

Etiologie: Onemocnění je charakteristické vznikem syndromu získané imunodeficience. Původcem je lentivirus, původně označený jako kočičí T – lymfotropný virus. Nemoc se vyskytuje u koček po celém světě.

Patogeneze: Po infekci se virus množí v lymfatické tkání. Vstupuje do bílých krvinek, kterými se dostává do krevního oběhu. U postižených bílých krvinek dochází k útlumu jejich obranní funkce. Tvorba protilátek je snížená. Imunosuprese indukovaná FIV se odráží i v rozvoji nádorů, především různých forem lymfomu (nádor tvořen z lymfatických buněk).  

Přenos: Virus se nachází v krvi a ve slinách. Ve vnějším prostředí je málo stabilní a pro jeho přenos je potřební těsný kontakt mezi kočkami. Nejčastějším způsobem infekce je kontakt se slinami infikovaného zvířete, kousnutím a přenos pohlavním stykem se zdá pravděpodobní.

Klinické příznaky a prognóza: Onemocnění má 5 klinických stadií:

1.                    Stadium akutní infekce se objevuje několik týdnu po nakažení a trvá 4-16 týdnu. Projevuje se horečkou, zánětem v očích, ústné dutině, zvětšením mízních uzlin, průjmem a depresí. Dochází k poklesu počtu bílých krvinek. K úhynu v tomhle stadiu dochází při těžkých druhotních infekcích.

2.                    V stadiu asymptomatického nosičství viru se kočky jeví jako zcela zdravé. Stadium trvá měsíce až roky. Dochází k postupnímu útlumu imunitního systému a uplatňování se druhotních infekcí.

3.                    Ve třetím stadiu je zjevné nechutenství, ztráta hmotnosti, přetrvávající zduření mízních uzlin a horečka. V krvi je zaznamenáván pokles bílých červených krvinek. 

4.                    Komplexu zdravotních komplikací podobných onemocnění AIDS u lidí se projevuje chronickými druhotními i příležitostními infekcemi jako svrab, bakteriální infekce dýchacího systému a močového traktu, mykotická onemocnění a toxoplasmóza.

5.                    Konečné stadium není delší než 6-12 měsíců. Dominují ztráty hmotnosti, chronické průjmy, záněty kůže, parazitární onemocnění a infekce postihující současně více orgánů.

Prognóza závisí od postižení imunitního systému. Zvlášť je nepříznivá při vývinu chronických onemocněních. Když je onemocnění odhaleno v prvním stadiu, je možný přežívaní i několik let. Nejhorší prognózu mají koťata s kombinovanou infekci FIV – panleukopenie, FIV – infekční peritonitida koček a FIV – virus kočičí leukémie.         

Léčba: Je nespecifická. Celkový zdravotní stav je podporován kvalitní dietou a infuzní terapií. Pro zvládnutí vzniklých chronických onemocnění se aplikují širokospektrální antibiotika a antiparazitika. Aplikují se také imunostimulační a protinádorové látky.

Prevence: Vakcinace neexistuje. Důležitá je izolace nemocných koček od ostatních a jejich ochrana před infekcemi.

Infekce horních dýchacích cest

Etiologie: Původci viróz jsou virus infekční rinotracheitidy (FRV), který patří mezi herpesviry a kočičí kalicivirus (FCV). Patří spolu s chlamydiemi a mykoplazmaty mezi původce komplexu kočičí rýmy.

Patogeneze: Infekce s FRV je vázaná na sliznici dutiny nosní, vaginální sliznici a spojivky. Způsobuje odumíraní epiteliálních buněk sliznice za hojné přítomnosti bílých krvinek. Tím se vytváří ideální prostředí pro vznik druhotních bakteriálních a mykotických nemocí. Po průniku do pohlavních orgánu způsobuje záněty vagíny a potraty.

FCV poškozuje epitel nosní a ústní dutiny. Tvoří se zde krvácející puchýřky. V krvi kolují komplexy viru navázaného na protilátky. Komplexy se ukládají do kloubních membrán, čím se omezuje pohyblivost postiženého kloubu.

Přenos: Kalicivirus i herpesvirus se šíří kapénkami na vzdálenost 1-2 metry. K nakažení dochází těsným kontaktem s infikovanou kočkou, s její sekrety a kontaminovanými předměty.

Klinické příznaky a prognóza: Inkubační doba při infekci s FRV je 7-14 dní. Projevuje se nechutenstvím, horečkou, kýcháním, zánětem nosní sliznice a spojivek. Výtok z nosu a očí se po bakteriální infekci mění z průhledného na hnisavý. Časté je oboustranný krvácení z nosu. Nozdry jsou ucpávané chrastami. V ústní dutině se tvoří vředy a kočky nadměrně sliní. Postupně dochází k zánětu jednotlivých částí očí, který může vést  oslepnutí. U březích koček dochází k úmrtím plodů a potratům.

Inkubační doba při infekci s FCV nepřesahuje 7 dní. Nemocné kočky mají horečku. V nosní a ústní dutině se tvoří puchýřky naplněné krví, které praskají během 1-2 dní. Z ústní dutiny vytékají sliny zabarvené krví. Klouby a svaly jsou bolestivé a na chodidlech a v meziprstních prostorech se tvoří vředy. Zjevná je nechuť k pohybu. 

Závažnost onemocnění a schopnost zotavení se, je závislá od činnosti imunitního systému. Prognóza je dobrá u dospělých koček. Nejistá až nepříznivá je u koťat a jedinců s narušeným imunitním systémem.

Léčba: Důležité je uvolnění dýchacích cest, infuzní terapie a kvalitní dieta. Bakteriální infekce se tlumí aplikaci antibiotik.

Prevence: Vakcína je k dispozici. Koťata jsou očkována v 8.-9. týdnech a přeočkováním za 3-4 týdny. Revakcinace se dělá každoročně.

Virózy trávicího traktu

Etiologie: Průjmové onemocnění jsou způsobeny rotavirusem, astrovirusem a koronavirusem, který je příbuzným viru infekční peritonitidy koček.

Patogeneze: Viry poškozují epiteliální buňky v žaludku a střevě. Epitel je obnovován nezralými buňkami. Porušením funkce sliznice střeva dochází k nadměrní sekreci do lumina střeva a nedostatečné absorpci živin. To způsobuje průjem a hubnutí.

Přenos: Viry jsou vylučovány trusem a k nakažení dochází perorálně kontaminovanou potravou a předměty.

Klinické příznaky a prognóza: Infekce u dospělých koček probíhá většinou asymptomaticky. U koťat jsou časté průjmy různé intenzity s následním nechutenstvím, ztrátou hmotnosti a dehydratací.

Prognóza je dobrá.

Léčba: Zajistí se dietní režim, rehydratace a doplnění elektrolytů.

Prevence: Spočívá v dodržování hygieny chovu. Vakcinace se neprovádí. Existuje předpoklad, že vakcinace proti kočičí infekční peritonitidě poskytuje ochranu proti střevním koronavirem.

Zdroj: Nemoci psa a kočky The Merck Veterinary Manual